Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil

Zvíře síly: medvěd

Medvěd je tajuplný, samotářský tvor, největší šelmou naší planety. Ke konci roku se uchyluje do svého brlohu, kde usíná dlouhým spánkem. Stáhne se vnitřně do sebe a vstoupí do velké prázdnoty, kde panuje ticho. Zimní spánek medvědů je pro zoology dodnes záhadou, jelikož narozdíl od ostatních zvířat se jejich tělesná teplota snižuje jen minimálně, neupadají tedy do letargie, ale do jakési zvláštní hibernace. Medvěd spí a přesto stále vnímá, je stále přítomný a může se kdykoliv probudit. Jeho schopnost "zázračného obživnutí", jeho ohromná síla a houževnatost vyvolávala odedávna v našich předcích posvátnou bázeň.

Jeho kult existuje od nejranějších dějin lidstva. Nálezy ozdobených medvědích lebek pohřbených společně s lidskými ostatky pocházejí již z období paleolitu. Svůj původ od něj odvozují všechny sibiřské kmeny, Řekové i záhadný kmen Ainů, který žil v Japonsku před příchodem Japonců. Korejský národní hrdina a první panovník Tangun byl podle mýtů potomkem nebešťana jménem Hwanung a medvědice. Podle legend medvěd patřil mezi předky dánské a norské dynastie a medvědím králem měl být i sám Artuš, jehož jméno obsahuje kmen keltského slova pro medvěda: „Art“. V anglosaském eposu „Béowulf“ nalezneme stejnojmenného hlavního hrdinu, jehož jméno se překládá jako „Vlk včel“, tedy opět medvěd. U severských Germánů se setkáváme s obávanými medvědími válečníky – takzvaní „berserkeři“. Slovo „berserker“ se nejčastěji překládá jako „medvědí košile“. Ve slovanském světě se pravé jméno medvěda nesmělo z důvodu „tabu“ vyslovovat, aby jeho magickou mocí nebyla šelma přivolána v nevhodný čas. Proto vznikl opis „jedlík medu“ nebo „hnědák“. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa, příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči. Sibiřští Mansové mu říkají torel - vznešený a Eveni akbaka - stařec. Lovení medvěda u sibiřských národů, ale také u severoamerických indiánů, dodnes doprovázejí složité usmiřovací obřady, při nichž se lovci zabitému medvědovi omlouvají a někdy i svalují vinu na někoho jiného. Ainuové věřili, že duch obětovaného medvěda putuje přímo do nebe, kde sdělí bohům všechna přání a prosby lidí.

Existuje mnoho pohádek o medvědech, v Evropě je to např. původně anglická pohádka o třech medvědech, známá je i skotská pohádka o hnědém medvědu ze Zeleného údolí (či Hnědém medvědu norském), kde je medvěd zakletým princem. Velmi častý je motiv únosu nebo "manželství" medvěda a dívky. Např. v ruské pohádce unesl medvěd dívku Mášenku, ta ho však přelstila a vrátila se k rodičům. V jiné ruské pohádce se vypráví o bohatýru Ivanu Medvídkovi, který byl synem ženy a medvěda a měl medvědí sílu. Podobného původu byl i lotyšský bohatýr Láčplésis, který měl navíc medvědí uši. Sibiřští Evenkové si vyprávějí o ženě, která zabloudila v tajze a přezimovala v medvědím brlohu spolu s medvědem. Na jaře pak medvědovi porodila děti, z nichž vyrostli siláci a šamani.


Medvědí schopnost upadnout do stavu hlubokého stažení do sebe, kde dokáží dlouhou dobu žít ve světě snů, ale přitom se mohou kdykoliv probudit, byla pro naše předky doslova magickou technikou a předobrazem šamanského putování. Není divu, že se mnozí šamani považovali za potomky medvěda, strážce snového světa. Medvědí předkové je naučili, že pozorováním sebe sama lze obdržet odpovědi na všechny otázky. Ponořením do vnitřního ticha může nejen šaman, ale každý z nás, nalézt cestu k našemu vnitřnímu já. Medvěd toto zpřístupňuje, proto sám je ztělesněním neporazitelné vnitřní síly a důvěry. Medvěd je jako samotář neustále sám se sebou, nemá příliš vyvinuté mimické svalstvo, protože to nepotřebuje. Právě z toho důvodu se od něj nikdy nedočkáte přetvářky. Co by také předstíral sám před sebou. V tomto směru je naším velkým učitelem.

Mezi zvířaty síly, jak je pojímá šamanismus, patří medvěd k těm nejharmoničtějším a nejvyrovnanějším. Jedná s rozvahou, je svědomitý, vnímavý k citům a dobrosrdečný. Jsou-li však překročeny jeho hranice, stává se z něj obávaný protivník. Říká se, že jeho síla je nepřemožitelná, což pro jeho spojence znamená mimo jiné záruku bezpečí a klidného domova. Medvěd přináleží zemskému živlu, tedy polaritě ženské, jinové. Souvisí nejen se stabilitou a uzemněním, ale také s léčením. Medvěd skrývá pod nebezpečnou vizáží veliké srdce, proto se říká, že jedno medvědí objetí vydá za sto doktorů. Jeho schopnost vstoupit do říše vnitřního ticha je základem jak regenerace tak také meditace. Lesní meditace je sama o sobě léčivá a harmonizující. Duch medvěda je silným zdrojem podpory v době obtíží. Poskytuje odvahu, stabilní základ pro řešení problémů, cílevědomé kráčení za svými sny a cíli. V těžkých dobách, kdy se cítíme na pokraji sil, není od věci požádat o pomoc právě medvěda. Schopnost improvizace není zrovna jejich silnou stránkou, ale vše dohání svojí silnou vůlí a houževnatostí.


Každým rokem, když se blíží zima a medvědi se ukládají ke spánku, mělo by to být pro nás připomínkou, abychom si v uspěchané době dokázali najít čas sami na sebe, ponořili se do prázdnoty a nechali se vést k naší pravé podstatě.

Síla medvěda se nedá porazit!


207 zobrazení