Zřeknutí se utrpení

"Toto se nemělo stát", "měl to udělat jinak", "nechci se tak cítit" ... to jsou myšlenky, které vyvstávají v mysli jako opakující se návyk, který nám brání vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Nepřijetí takovosti lidí, předmětů a událostí, je příčinou násobení a podporování se v roli oběti a její skutečná příčina leží v nespokojenosti se sebou samým. Tak jako nepříjemné věci vyvolávají odpor, ty příjemné zase způsobují návyk touhy po opakování. Obojí je stejnou měrou příčinou utrpení, přičemž se vzájemně podporují - očekávám příjemné, přijde nepříjemné, o to více to odmítanám.

Celé to nedorozumění vychází to z toho, že si neuvědomujeme, že každou situaci si ve skutečnosti vybíráme sami a ke každé dáváme souhlas. Jakákoliv situace se pak ve skutečnosti děje pro "mé nejvyšší dobro" - ano, třeba i ten "debil na poště." Cítíte, jak se ve vás něco nesouhlasně vzdouvá? Je to pochopitelné: pro naše ego je to jen těžko stravitelné. Ego ve své zaslepenosti hodnotí, posuzuje, vytváří příběhy, ve kterých je hrdinou nebo obětí. Skutečnost, jaká je, mu pak uniká.

Návyky se ale dají změnit. I tento návyk lze změnit, když plně porozumíme pomíjivosti všech jevů. Pak, namísto okamžité reakce (nahoru nebo dolu) je možné na každou situaci nebo člověka říci prostě: "děkuji". S pochopením, že právě ty nepříjemné situace a lidi jsou pro mě důležité a vybírám si je proto, abych sám sebe viděl v této situaci a něco si uvědomil, něco v sobě uviděl. Nepochopení tohoto jednoduchého principu způsobuje "cyklení se" v tomto utrpení. Budete to dostávat tak dlouho, dokud vám nedojde, proč si to děláte. Proto člověk, který nesnáší fronty, bude stále v nějaké frontě.

Klíčem k překonání návyku hodnocení druhých a představě, že by mi tu měl ten druhý cokoliv plnit, je přijmout každého ve své soběstačnosti a svéprávnosti, s plným prožitím a uvědoměním: "nikdo mi nic nedluží". Ale Vůbec Nikdo a Vůbec Nic. Tím je možné vyvázat i sám sebe z "dluhu ostatním". Přijmout se ve své pravé přirozenosti, tak jak jsem, už nepožaduji od okolního světa výhody, které by tu pro mě měly být jako samozřejmost, že si něco zasloužím. A jen v takovém případě je možné tu skutečně pro druhé být, ve Vzájemnosti, nikoliv jako "otrok pro druhé" a pak tyto bytosti v nitru nenávidět.


Toto uvědomění je však nutné skutečně prožít, pak se stává skutečným Porozuměním, skutečnou Moudrostí. Moudrostí založenou na vlastní zkušenosti. Pak je možné učinit vlastní rozhodnutí, přijmout vlastní zodpovědnost - zřeknout se utrpení.


261 zobrazení

Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil