Strach z puštění sebe sama

Můj kamarád, se kterým se znám od střední školy, má OCD. Diagnostikovali mu ji krátce po škole. Od té doby je v invalidním. Nemůže dělat zodpovědnou práci, protože na něj neustále dotírají myšlenky, že se něco pokazí. Vyprávěl mi, že když chodil ještě do školy, tak občas přišel ráno pozdě, protože se pětkrát vracel domů zkontrolovat, jestli zamkl dveře nebo nenechal puštěný plyn. Často v reakci na obsese přichází kompulze, tedy nutkavá představa, že opakováním nějaké činnosti, často iracionální, dojde ke zmírnění obsesí. Kupodivu to časem vždycky zabere, do té doby však není schopen normálně fungovat. Většinou se pak načas stahuje někam do ústraní. Všichni takové myšlenky někdy máme, ale z nějakého důvodu nás tolik neznepokojují a tak nedochází k patologii. Zajímavé je, že jsem sám na sobě začal podobně neodbytné myšlenky pozorovat až ve chvíli, kdy jsem se od něj o této "poruše" dozvěděl. Až jsem litoval, že jsem ho poslouchal. Občas se vynořily pochyby a strachy, že se pustím úplně všeho, i sebe sama, takže přijdu o kontrolu nad sebou a pak udělám nějakou strašnou věc, protože se nebudu ovládat... Dokonce časem přišla i kompulze - stačilo jednou zatřást hlavou, jako když se oklepe pes, který vylezl z vody, a nechtěné myšlenky byly pryč. Ale nijak mě to nikdy neomezovalo, narozdíl od mého kamaráda jsem nad tím měl vždy kontrolu a přicházelo to jen zřídka, třeba když byly děti malé a bezbranné. Nebo pod vlivem marihuany. Dneska spíš výjimečně a když, tak to jen pozoruji. Stojím mimo to a jen vidím, jak moje tělo dělá co dělá a mysl myslí, co myslí. Samozřejmě k tomu je třeba nějaká praxe. Časem jsem zjistil, že když nechám tělo dělat jeho práci a nevstupuju mu se svými strachy do toho, překvapivě dělá úplně jiné věci, než ze kterých mám obavy a se zjevnou samozřejmostí a sebejistotou dělá, co je třeba v konkrétní situaci dělat. Časem se tedy jako zásadní technika zvládání ukázala naprostá důvěra v moudrost těla. V poslední době jsem si ale uvědomil zajímavou věc vycházející z mých experimentů ze stavu, když jsem tzv. "v srdci". Zjistil jsem, že když jsem vědomě ve svém středu a náhodou přijde ten moment, kdy by měly nastoupit vtíravé obavy, tak to jakoby vycítím předem. Zachytím už samotné nutkání, které vychází odněkud zevnitř a za normálních okolností spouští ony neodbytné myšlenky a za přímého přenosu v přítomnosti vnímám, jak namísto obav a strachů proudí jenom čistá láska. Nemusím proto nic dělat, vše dělá srdce samo, když jsem sám sebou. Není třeba nic zastavovat, blokovat, kontrolovat, to je spíš kontraproduktivní, protože to je výsledkem strachu. Proti strachu není třeba "bojovat" láskou. Tam, kde je láska a důvěra, strach prostě mizí. A právě to se mi nakonec stalo po těch letech lékem na mojí epizodu s OCD. Zlověstné myšlenky a nutkání s tím něco dělat se lusknutím prstu mění na pocity čisté lásky. Nejen, že nepřichází žádné obavy a nutkání s tím něco dělat, ale ze stejného kanálu, kudy dříve proudil strach, najednou proudí láska. Toto "lusknutí prstu" je symbolické Narovnání se a Usazení se ve Středu sebe sama. Nakonec se zdá, že všechny ty šílené myšlenky, které mě od střední trápily, byly něco jako vyslanci mého strachu z konečného puštění se. Cítím už delší dobu, že stojím před prahem něčeho, co se nedá lépe nazvat, než "puštění sebe sama". Jakobych to věděl už tenkrát na střední a od té doby se toho začal podvědomě obávat. Nemůžeš se pustit, co když uděláš něco hroznýho!!! Nyní vím, že neudělám. Protože mám potvrzenou zkušenost, že když jsem vědomě sám v sobě, ve svém středu, tak tam, kde se běžně objevuje strach, přichází místo něj pouze láska. Už není čeho se bát. Takže... Pouštím...


Pustit sebe sama vlastně znamená sklonit se sám před sebou, Uznat se a Dovolit si být, jak jsem. Jsem dokonale stvořený k tomu, být právě tím, čím jsem. Nelze udělat chybu. Tomáš ví, co dělat, vždycky to věděl. Je požehnáním být u toho vědomě. Zároveň být jako ten orel na obloze, vědomě vnímat nejen Tomáše, ale i prostor, ve kterém hraje svůj part, protože i ten prostor jsem nakonec já, je mým výtvorem. Jemně Tomášovi napovídat, když nevidí ze svého úhlu pohledu tam dole při zemi souvislosti a zbytek nechat na Něm. Tím si dávám zároveň Svobodu. Už nejdu proti sobě, ale pouze v souhlasu se sebou. Odpor se tak kouzelně mění v přijetí a strach v lásku.


0 zobrazení

Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil