Sám v sobě

Být sám v sobě je nepopsatelně zvláštní pocit, který v sobě mimo jiné nese uvědomění, že jsem v tom ale opravdu SÁM. To, co jsem, nelze žádným způsobem předat. Uvědomuji si, že jakýkoliv pokus o sebevyjádření pomocí slov je nedostatečný, podivně pokroucený. Jen co něco řeknu nebo napíšu, už vím, že se ohýbám, abych se vešel do slov, že se míjím už tím, že snažím, abych se trefil. Musel bych společně s tím co říkám nebo píšu, čtenáři předat i celého sebe. Nakonec, každý rozumí jen tomu, čemu je sám schopný a ochotný rozumět.

Na úrovni rozumu je tu tedy v otázce sebevyjádření mezi lidmi rozdělení a nepochopení na všech stranách. Každý vidí jen to své, nikdo nemůže skutečně poznat druhého, ani druhému předat sám sebe, i když si na to na jisté úrovni všichni hrají. Hotový Babylon. Toto poznání může v konečném důsledku vyvolávat pocit osamění, jakéhosi uzavření ve vlastním světě a ztrátu chuti se jakkoliv vyjadřovat o hlubších tématech. Jsem v tom opravdu sám a nikdo mi nerozumí...


Osamění však mizí ve chvíli, kdy pustím nutnost popisování a obhajoby a uvolním se do přítomného dění, sám do sebe. Smyslem bytí o sobě přeci není jeho pochopení, nýbrž jeho ŽITÍ. Když se přestanu křečovitě držet nutnosti, aby se druzí chápali toho, co říkám a tím mi prokazovali důležitost, můžu s lehkostí říkat to, či ono, už ne s tou motivací, že chci druhé poučit a tedy poukázat na nerovnost mezi námi, ale z prostého soucitu, tedy poukázat na rovnost. Najednou se necítím jako osoba uvnitř těla, která je oddělená od všeho ostatního a má snahu se nějak vymezit, obhájit svoji existenci před druhými i sama před sebou, ale spíš jako neohraničený proces, který v každém okamžiku přítomnosti utváří sám sebe, kde osoba je jenom jednou z vedlejších rolí, se kterou jsem se donedávna ztotožňoval a měl ji za střed svého bytí. Na této úrovni to máme všichni stejně a odděluje nás opravdu jen ta snaha o popis, pochopení a vyhranění se vůči druhým. Sami na sebe tak uvalujeme samotu, které se tak bojíme. Jsme nekonečné vědomí lapené v čase a prostoru, které obaluje mnoho vrstev, kde tu vnější a nejhrubší můžeme pojmenovat osobnost a tu nejjemnější a nejvnitřnější duše. Sám a přeci propojený se vším. JSEM TOTIŽ VŠÍM TÍM A ZÁROVEŇ NIČÍM Z TOHO.


Nelze vystoupit z boxu, kde vše je JÁ. Jsme zacyklení sami v sobě, kde hledáme pravdu o sobě, nějaký smysl, ale neuvědomujeme si, že vše, na co pohlédneme, je Já a tak kdykoliv, když v sobě něco odmítáme přijmout, odmítáme sami sebe, a naopak, pokud vyzdvihujeme a preferujeme něco jiného před ostatním, vždy vytváříme nerovnost sami k sobě. Je velkou chybou ztotožnit se pouze s nepatrnou částí Já a postavit ji na piedestal života. Tím sám sebe nesmírně omezím a časem pak důsledky tohoto omezení, které jsem sám na sebe uvalil, trpím. Těžko popsatelné, pro někoho těžko pochopitelné, a přeci to píšu. Jednoduše proto, že jsem si to dovolil. Nepotřebuji od nikoho, aby mě pochopil, já už jsem já, není čeho se chápat, to si musí každý dovolit sám za sebe. Mohu pouze nasměrovat, abych dopřál druhým to, co jsem dopřál sobě. Když pustím snahu o pochopení a sebeobhajobu své cesty před druhými, začínám žít, co si nedovedu ani představit, respektive se otevřu té možnosti a dovolím nepředstavitelnému, aby se stalo skutečností. K tomu není potřeba nic víc, než být sám v souladu se sebou. Tam, kde já a vesmír je jedno 💎🙏

235 zobrazení

Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil