Práh porodu, práh smrti

Aktualizace: 3. pro 2018


Ono asi každé narození je pro dítě traumatické, ale to moje muselo být mimořádně traumatizující. Porod mě strašil ve snech od té doby, co si pamatuji, přibližně do mých jednadvaceti let. V té době jsem se začal vážněji zajímat o psychologii a někde na internetu jsem si stáhl vedenou hlubinnou relaxaci. Během cvičení jsem prožil znovu ten sen, který mě tak často strašil a kterému jsem nikdy předtím nerozuměl. Tentokrát ale za plného vědomí. Vizuální obrazy ve snu téměř chyběly, zato hmatové dojmy byly všudypřítomné. Všude bylo slizko, cítil jsem tlak a slyšel tlumený křik. Občas jsem si připadal jako masová koule, která se valí masovým slizkým korytem stále dokola a dokola. Nějaký mužský hlas mluvil. A cítil jsem strach, ohromný strach a nejistotu a to ještě chvíli po probuzení. Většinou jsem se ze sna budil s pevně k sobě přitisknutými bříšky na ukazováčku a palci na obou rukou (jako u Dharmachakra Mudry). V mysli ještě pomalu dozníval ten pocit, jako bych měl miniaturní prstíčky, což bylo pro dítě, které to nechápe dost strašidelné. Občas jsem si před spaním dělal takový test. Začal jsem si mnout bříško na ukazováčku o bříško na palci a když se dostavil ten zvláštní pocit, věděl jsem, že se mi bude zdát i tuto noc. Hlubinná relaxace mi ale pomohla odhalit, že se jednalo o trauma z porodu. Prostě najednou jsem tomu porozuměl. A to bylo naposledy, co se mi o tom zdálo. Zůstala jenom vzpomínka na zvláštní směsici pocitů. Myslím, že se jedná o podobné pocity, jaké může mít umírající člověk. Jeho svět se hroutí a on je táhnut nevyhnutelností někam, ani neví kam. Díky této zkušenosti vím, že dítě v děloze má vědomí a je to naprosto stejné vědomí, jako má dospělý. Dospělí vlastně nejsou nic jiného, než velká domestikovaná embria. Celý život hledají ráj, ze kterého byly vyhnáni a kam se už nedá vrátit. Sice si na to už většina lidí nevzpomíná, ale v nevědomí je tato vzpomínka na porodní trauma stále živá. Nenápadně se za života vrací jako strach ze smrti, strach z dalšího prahu. Nemůžu říct, že nemám strach ze smrti, ale vím, že už za života jsem ji přijal, jako jsem přijal porod. Pokud bych mohl mít nějaké přání, bylo by to, abych byl během smrti vědomý. Neláká mě smrt ve spánku. Rád bych tímto prahem prošel vědomě, abych si za další práh nenesl zase nějaké to trauma.


Dneska už chápu, co mě tak fascinovalo ve čtrnácti letech na obrázcích z knihy Za hranice mozku od Stanislava Grofa. Ta kniha mě zároveň přitahovala a zároveň jsem z ní měl strach. Během čtení té knihy jsem měl svíravý pocit na místě mezi očima, jakoby tam byla miniaturní černá díra s vědomím, že je to všechno pravda, i když jsem mnohým odborným názvům v knize nerozuměl. Ale byl to podvědomě známé. Podobné pocity jsem měl o čtyři roky později, když jsem četl knihu Keltský šaman, která mě zasvětila do tajů šamanismu.



179 zobrazení

Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil