Provozuje:

Eliška Ježková,

IČO 08057621,

Kozelská 56, 266 01 Beroun

  • Blog.cz Tomas Merlin Jezek
  • Soundcloud profil Thomas Merlin
  • Youtube kanál Cesta k celistvosti
  • Facebook profil

Dharma o sevřené pěsti v kokosu

Před lety jsem četl o jedné metodě na chytání opic. Kokosový ořech se vydlabe tak, aby otvor opici stačil přesně na prostrčení ruky. Pak se do ořechu vloží trochu jídla a ořech se někde upevní. Jakmile opice otvorem prostrčí ruku, uchopí jídlo a pokusí se ho v sevřené pěsti vytáhnout z ořechu ven, je polapena. Na to, aby se opice osvobodila, by stačilo otevřít pěst a pustit jídlo. Ona ho však pustit nemůže, protože, jak říkají Indové: je v zajetí "žádostivého srdce". Toto "žádostivé srdce" však nemají jen opice! Žádostivé srdce zotročuje i nás. Okovy, které nás drží v zajetí žádosti, si koveme sami. Velká část našeho strádání pochází z toho, že neumíme otevírat sevřené pěsti a věci pouštět. Naopak, stále se snažíme vše kolem sebe uchopovat (na úrovni mentální "chápat") a držet si to, až to hraničí s obsesí. Když se pak rozhodneme nastoupit cestu k osvobození, brání nám tento model samotného osvobození dosáhnout.

Čemu za to vděčíme? Víceméně dvěma duševním silám, které nazýváme rozum a ego. U obou platí, že jde o dobrého sluhu, ale špatného pána. Když se nacházíme pod nadvládou rozumu, tak prostě obsedantně uchopujeme svět kolem sebe, "chápeme se světa", vytváříme si mentální konstrukce a popisy reality, aniž si připouštíme, že jde jen o dočasné hypotézy, pracovní návrhy, které nám mají pouze usnadňovat orientaci ve světě duality. Pod nadvládou ega si to, co je uchopováno, obsedantně přivlastňujeme. Moje auto, moje žena, můj nápad, moje cesta, moje já, moje osvobození... moje, moje, moje. Už si to ani neuvědomujeme, je to velmi zakořeněný zvyk. Tento přístup zákonitě vede k utrpení, protože v pomíjivém světě se vše rozpadá pod rukama, ve skutečnosti nic nelze uchopit, už vůbec ne udržet. Ego trpí už ve chvíli, kdy se k něčemu připoutává, protože před pomíjivostí není úniku a ego to moc dobře ví. Pokud se ztotožňujeme s egem, pak trpíme s ním. Skutečně svobodní můžeme být až tehdy, když se zbavíme tohoto zvyku, když prohlédneme, že nemusíme.

„Všechny popisy reality jsou jen dočasnými hypotézami.“ Buddha

V zenové tradici se k tomuto uvědomění používají koány. Učitel dá svému žáku koán, nelogickou hádanku, a žák se jí snaží vyřešit. Rozum zde ale naráží do zdi, protože koán se nedá rozumem uchopit. Žák bude tak dlouho rozumem narážet, dokud to nevzdá, dokud nepustí řešení koánu. Pouštění je tedy způsob jak zařídit, abychom mohli dělat věci a přitom nebyli v jejich zajetí. Jako řešit hádanku s vědomím, že rozum je pouze nástroj, který má své limity. Chceme-li být sami sebou, musíme překročit rozum. Ne s ním bojovat, ani ho nějak vyřadit. Přeci jen, je to užitečný rádce, když ho užíváme vědomě. Občas mi ale přijde, že lidé jsou na rozumu jako na fetu. Používají ho úplně obsedantním způsobem i na věci, které prostě rozum pojmout nedokáže. Jako je např. sebepoznání. Chceš být sám sebou? Tak se odpoutej, pust se a prostě buď! Jako ta opice se můžeš vysvobodit velice snadno. Na to nikoho a nic nepotřebuješ.


Jak na to? Ty víš. Moc dobře to víš, utíkáš před tím, protože se ti do toho nechce, máš strach. Domnělým hledáním odpovědí někde venku to akorát oddaluješ a tak naoko směřuješ k něčemu, co by se dalo nazvat "osvícením", "absolutní pravdou", "pravou podstatou", "osvobozením", ale záměrně si vybíráš delší cestu, abys oddálil tu chvíli, kdy budeš stát tváří v tvář svým strachům, nejistotám, prázdnotě... A tak radši "hledáš" a "řešíš". Ty ale v každém okamžiku víš, co je správné a dokážeš to udělat. Tato schopnost nevyžaduje žádné zvláštní námahy. Je to tvoje přirozenost. Stejně jako můžeš vidět oblohu nebo slyšet houkat sovu, jsi schopen vycítit, co je třeba dělat. Přítomný okamžik je naplněný tou odpovědí. Ty jsi ta odpověď! Nedosáhneš toho tím, že vybojuješ nějakou bitvu sám se sebou, ani že nashromáždíš nějaké vědomosti. Jedná se o překročení. Ať už řešíš cokoliv, pustíš to a jdeš za to. Osvobození se "neřeší", osvobození se "nedělá", osvobození se realizuje. Ty jsi ta realizace!

Kdo už nastoupil cestu odpoutávání, pouštění a překračování, dojde časem zákonitě k poslední bráně, kterou je třeba na cestě k plné realizaci překročit a tou je samotné držení se já. Nezáleží na tom, kolik už jsi toho pustil, dokud se ztotožňuješ s tím, kdo to všechno dělá, plná realizace bude vždy o krok před tebou, nikdy ji nedostihneš. Bude jako opar, který se s každým dalším krokem, s každou další zásluhou, rozplyne. Nemáš žádné zásluhy! To, co věříš, že jsi, je jenom příběh a zásluhy, stejně tak jako utrpení, přináleží hlavní postavě v tom příběhu. Plná realizace spočívá v konečném puštění se úhlavní představy tvého života - příběhu o já a dovolení si neuchopovat sám sebe, jen se nechat dít. Kdy přeci jsi, ale nedržíš se toho osobního příběhu, jsi oživeným proudem dění, který v každém okamžiku přítomnosti je tím, čím být má. Otevřeš dlaň sevřenou v kokosovém ořechu. Nemusíš mít strach, že o něco přijdeš, že něco ztratíš. Naopak, tím, že pustíš všechno, včetně sebe, všechno získáš!

222 zobrazení